Håkan Nesser - Muž bez psa


Oficiální anotace: Prosinec v Kymlinge. Členové Hermanssonovy rodiny se scházejí, aby oslavili dohromady stopětileté výročí – otec Karl-Erik slaví 65 a nejstarší dcera Ebba 40 let. Nic se ale nedaří tak, jak to bylo naplánováno. V noci před „velkým dnem“ si Robert, černá ovce rodiny a nechvalně známá „celebrita“ z reality show „Zajatci z ostrova Koh Fuk“, vyjde na procházku a už se nikdy nevrátí.
A příští noc zmizí beze stopy Ebbin syn Henrik. Jedná se ozvláštní případ, kterému má přijít na kloub italsky vyhlížející kriminální inspektor Gunnar Barbarotti. Může to být náhoda, že dva lidé ze stejné rodiny odejdou pouhý den po sobě z téhož místa? Nebo se to děje podle plánu? Existuje mezi událostmi nějaká souvislost?


Zdeněk Svěrák - Povídky


Oficiální anotace: Jemný a inteligentní humor Zdeňka Svěráka je ideálním společníkem pro váš volný čas! Soubor povídek českého velikána na nejrůznější téma s jeho typickou hravostí a humorem. V povídkách se jistě poznáte i vy, protože inspirací pro povídky je Zdeňku Svěrákovi právě život sám. Kdokoli z nás se mohl někdy v životě dostat do stejné situace jako hlavní hrdinové jednotlivých příběhů. Dlouho očekávaná sbírka Svěrákových povídek bude skvostem ve vaší knihovně, ke kterému se budete rádi vracet.

Co čtou chytré holky?


Kromě knih čtu ráda i časopisy. Kdysi jsem nedala dopustit na hudební magazíny, ale když můj nejoblíbenější zanikl a obsah dalších dvou začal konkurovat rádoby cool periodikům pro puberťáky (a to se raději nerozepisuji o kvalitě papíru, který nepředčí ani jednovrstvý toaletní papír), plynně a šťastně jsem přešla k módním biblím. Konkrétně Elle, Marianne a občas Marii Clare.

Bez Elle se dnes už neobejdu. Její obsah není jen o povrchní módě a drahé kosmetice, ale najdete tu i novinky z kultury, designu či nových technologií, rozšíříte si přehled v tématech, jako je politika, kariéra, rodinné vztahy nebo partnerský život. A to vše je podáno neskutečně čtivím stylem, u kterého nevědomky souhlasně pokyvujete hlavou a dáváte redaktorům za pravdu.

V dubnovém čísle 2015 vyšel článek "Co čtou chytré holky?", který nahlíží do knihoven úspěšných češek, členů redakce i obyčejných čtenářů. Jelikož mě osobně velmi zaujal, rozhodla jsem se jej přepsat i pro ty, které třeba tento článek minul a mohl také zajímat.



Co čtou chytré holky?
Bez knihy by ses v životě neobešla? Ke které knize se ráda vracíš? Tyhle otázky Elle položila svým oblíbenkyním a nahlédla do jejich knihoven. Jejich výběr vás bude bavit!

KNIHY INSPIRATIVNÍ
vybrala ty, které má Elle ráda

Margaret Mitchell: Jih proti severu

Když mi bylo patnáct, teta mi půjčila vydání ze čtyřicátých let a byla jsem naprosto fascinována. Scarlett se nedaří v milostném životě, je zoufale zamilována do špatného muže a v lásce vlastně vždy prohraje.  Její krédo zní "Zítra je nový den" a nejenom s ním jsem se ztotožnila. I dnes jsem přesvědčená, že každý den se musí jít znovu do bitvy a žádná není předem prohraná.
- Andrea Sedláčková, režisérka

Clarissa Pinkol Estés: Ženy, které běhaly s vlky
Ukázala mi, jak se nebát vlastní přirozenosti.
- Monika Drápalová, módní návrhářka

Paul Éluard: Perutinka
Odjakživa mě fascinovalo létání a tato surrealistická dětská kniha. Končí větou: "Sestoupila mezi ty, kteří vědí, že jednoho dne, když si to budou opravdu přát, budou mít všichni chlapci a všechny holčičky křídla i paže, i když zůstanou sami sebou, a budou tak současně na zemi i na nebi."
- Gabriela Fárová, fotografka

Pauline Réage: Příběh o/Návrat do Roissy
Fascinující a vzrušující příběh o ženství v jeho různých podobách, který puritánům zamotá hlavu, ale z pohledu mě jako ženy je osvobozující a svobodný.
- Táňa Pauhofová, herečka

Michael Třeštík: Chceš-li rozesmát pánaboha
Jsou v ní vylíčeny dějiny naší rodiny. Moje babička Libuše byla velká osobnost, femme fatale, která si udržela nadhled, humor a noblesu až do konce svých dnů. Často na ni myslím.
- Hanka Třeštíková, producentka a radní




KNIHY SVÉHO ŽIVOTA
vybrala Martina Šmuková, modelka a ředitelka nadačního fondu Pink Bubble

Gabriel García Márquéz: Sto roků samoty
Při čtení jsem vůbec neměla šanci vyjít z údivu nad jednotlivými příběhy, chvílemi jak z kouzelné pohádky, hned vedle syrová životní krutost. A všechny ty postavy s podobnými jmény! Dodnes nechápu, jak mohl někdo napsat tak nádhernou věc.

John Irving: Modlitba za Owena Meanyho
Irvingův román stojící ve stínu Svět podle Garpa jsem si, navzdory trochu zdlouhavým pasážím z vietnamské války, které mě zase tolik nebavily, oblíbila a mám na něj intenzivní vzpomínku.

Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii
Moje nejoblíbenější kniha vůbec. Sebeironie Angličanů je prostě osvobozující a kéž bych se taky uměla nebrat tak vážně.

Henryk Sienkiewicz: Quo Vadis
Moje první "velká" knížka. Naši ji vytáhli z jejich obrovské knihovny, že by se mi mohla líbit. Měli pravdu, přečetla jsem ji jedním dechem a zvolnila až na posledních pár stranách, abych oddálila, že už končí.

Klaus Mann: Bod obratu
Doporučil mi ji tatínek mého bývalého muže. Období evropských válečných let jsem znala jen málo, měla jsem k němu skoro odpor vinou všech povinných válečných filmů ve škole. Tenkrát jsem byla však fascinována a hned nato jsem se pustila do Mefista.

 

AKTUÁLNÍ HITY
vybrala Andrea Běhounková, šéfredaktorka Elle

Eva Zábranová: Flashky
Evin slavný otec Jan, překladatel, básník a pro mě vůbec renesanční člověk, zemřel, když jí bylo pouhých devatenáct. Jak na něj dcera vzpomíná? Jak vzpomíná na normalizaci? A jací jsme vlastně my všichni?

Michael Faber: Kvítek karmínový a bílý
Když překonáte počáteční strach z téměř tisíce stran, pak už jen čtete a čtete. Příběh luxusní prostitutky a dědice impéria parfémů totiž nejsou jen písmena, ale i vůně, pachy a jiné faktory viktoriánské Anglie.

Zadie Smith: Severozápad
Zadie miluju už od Bílých zubů a ještě více mě baví O kráse. A ani v nejmenším mě nezklamal její nejnovější román. Jako obvykle jsou její hrdinové tak trochu mimo, a přitom naprosto v pořádku.

Jess Walter: Nádherné trosky
Četla jsem ji na novoroční dovolené. Na Mauricius se řítil orkán a mně to bylo tak trochu jedno. Díky příběhu letargického italského městečka, do kterého v šedesátých letech vtrhne hollywoodská hvězda a všechno je najednou jinak...

Martin Reiner: Básník/Román o Ivanu Blatném
Pro mě jednoznačně kniha loňského roku. Reiner je básníkovým osudem fascinován přes třicet let, což je na výsledku znát. Strhující, zneklidňující, epické.

 photo reiner_zpsnrdti5r9.jpg
Martin Rainer
zdroj:culture-times.cz
NEJMILOVANĚJŠÍ KNIHY
podle hlasování členů facebookové skupiny Co čteme

Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol (58 hlasů)
"Věneček nebo rakvičku?" Tuto kultovní větu známe všichni důvěrně nejen ze slavní knihy, ale z jejího ještě slavnějšího filmového zpracování s Rudolfem Hrušinským v režii Juraje Herze. 

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ (144 hlasů)
Dětská klasika, která je spíš pro dospělé, protože se ptá na zcela zásadní věci života, asi těžko někdy zestárne.

Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye (52 hlasů)
Smlouva s ďáblem asi nepřestane fascinovat nikoho z nás. Tohle je narozdíl od Padesáti odstínů šedi její mnohem sofistikovanější i oblíbenější podoba.

George Orwell: 1984 (116 hlasů)
Velký bratr tě sleduje! A neustále baví i české čtenáře. V pořádku!

J. R. R. Tolkien: Pán prstenů (68 hlasů)
Bible všech fanoušků fantasy. Vůbec nikoho tedy nepřekvapuje, že se trojdílná epická sága, která je zároveň alegorií o zlu v každém z nás, umístila v žebříčku našich srdcovek.



KNIHY, KTERÉ SE STALY KLASIKOU
pro vás vybrala Elle

Milan Kundera: Valčík na rozloučenou
Znuděné, únavné, tragikomické postavy v lázeňském maloměstě, jejich nenávisti, žárlivosti, zbytky lásky...tanec podle Kundery.
- Branoslava Zavadilová, obrazová redaktorka

Kurt Vonnegut: Jatka č. 5
Druhá světová a výlety na jiné planety. Moje první kniha od Vonneguta. Pak následovaly všechny jeho ostatní.
- Darina Achremenková, art directorka

William Styron: Sophiina volba
"Mami", a už jsem šela Evin tichý, ale sílící pláč, protože v tom okamžiku dítě od sebe odstrčila a podivně neohrabaným způsobem se na vycementované rampě zvedla. "Vezměte si tu menší!" vykřikla. "Vezměte si mou malou"
- Dorota Polaková, grafička

Erich Maria Remarque: Tři kamarádi
Četla jsem ji dvakrát. Bavilo mě spolu s nimi prožívat to jejich závodění, opravdové kamarádství, strach i naději a lásku k nemocné Pat.
- Zuzana Pelková, beauty redaktorka

Jane Austenová: Pýcha a předsudek
Doma mám několik vydání nejen v češtině, ale i v angličtině. Vždycky tak jednou za dva roky se k holkám Bennetovým vrátím a pokaždé objevím něco jiného, nového. Navíc, Bennetovi mi připomínají vztah mých vlastních rodičů - hystericky přehánějící Bennetová a realistický bubák Bennet.
- Ivana Petružálková, creativ consultant


Pro Elle připravil: Martin Hradecký
www.elle.cz

A co vy? Četli jste některou z knih nebo se necháte inspirovat? :)

Úryvky z oblíbených knih členů stejnojmenné skupiny

Uvařte si čaj, vypněte mobilní telefon a rozsviťte lampu na nočním stolku. Vybrala jsem pro vás několik úryvků z klasiky i současné literatury pro nevypočitatelné jarní večery. Inspirací mi byla facebooková skupina „Úryvky z oblíbených knih“, kam její členové posílají krátké i delší výňatky z knih, které jim utkvěly v mysli. Většinou jde o velmi kvalitní díla, takže pokud na skupinu zavítáte, určitě neprohloubíte. :) Čtěte, relaxujte a inspirujte se!


 photo 1_zpsrkbfeqnc.png
"Příběh Colette z Antverp se vypráví těžko. Mezi tím, co se stalo ženám za druhé světové války, je výjimečný, dokonce i mezi výjimkami. Byla jako vejce, které je dokonalé. Měla v očích rozpětí křídel ptáků v letu. Dráhu odněkud někam. Co připomínají ptáci, kteří letí místo na jih na sever. Zmátlo ji otáčení Země. Po celých devět měsíců, co ji znalo pár lidí v Auschwitz-Birkenau, se podobala ptáku, jemuž selhala magnetická střelka. Něčemu, co ještě nemá jméno."

 photo 2_zpsf1u6ha64.png
"Lidské tělo se začíná rozkládat čtyři minuty po smrti. To, co kdysi bylo schránkou života, prodělává svou poslední proměnu.Stravuje samo sebe. Rozpadají se buňky. Tkáň se mění v kapalinu, posléze v plyn. Tělo, už bez života, se stává nehybnou hostinou pro jiné organismy. Nejprve bakterie, poté hmyz. Mouchy. Nakladou vajíčka, která se postupně vylíhnou. Larvy se nakrmí polévkou bohatou na živiny a vydají se dál."

 photo 4_zps1itcj7es.png
"Pouhá tři slova od správného člověka v pravý čas úplně postačí k tomu, aby bláznivá láska vykvetla nevídanou rychlostí a rozvila se jako leskle růžový žalud z předkožky. A ani ta tři kouzelná slova nemusí znít,, já tě miluju".

 photo 5_zpswiha3v9z.png
"Nenuťte mě volit," šeptala v úpěnlivé prosbě. "To přece nemůžu."
"Tak je tam pošlete obě," řekl doktor pomocníkovi, "nach links."
"Mami!" a už slyšela Evin tich, ale sílící pláč, protože právě v tom okamžiku dítě od sebe odstrčila a s podivně neohrabaným pohybem se na vycementované podlaze zvedla. "Vezměte si tu menší!" vykřikla. "Vezměte si mou malou!"
A v té chvíli vzal doktorův pomocník Evu šetrně za ručičku - na jeho ohleduplnost se Sophie marně snažila zapomenout - a odváděl ji do čekající legie zatracených. Věčně si vybavovala ten matný obrázek, jak se to dítě se zoufale prosebnými zraky stále a stále otáčí. Ale jelikož ji pak téměř oslepila záplava slaných slzí, přec jen byla ušetřena a výraz v Evině obličeji nerozeznávala, za což byla vděčná. Protože v tom nejsmutnějším koutě svého upřímného srdce naprosto jistě věřila, že to by nesnesla, protože už tak byla téměř šílená, když viděla, jak jí ta malá postavička na vždy mizí z očí."

 photo 6_zpspwr5drso.png
„Ona cosi hledala a on cosi hledal, zuřivě, se zkřivenými tvářemi, zarývajíce hlavu jeden druhému do prsou hledali a jejich objetí a vzpínající se těla jim nedávala zapomenout, nýbrž připomínala jim povinnost hledat; jako když psi zoufale ryjí v zemi, tak se oni ryli ve svých tělech; a bezmocně, zklamaně, aby ještě nabrali zbytek štěstí, přejížděly jejich jazyky široce druhovu tvář.“

 photo 7_zpsz4q7iqts.png
"Něco, někdo, nějakej duch nás všechny pronásleduje přes poušť života, aby nás těsně před dosažením ráje dostihnul a dostal. Když se nad tím zamyslím dneska, samozřejmě mi dochází, že je to smrt; smrt nás dostihne před dosažením ráje. Jediná věc, po který toužíme během svýho života, kvůli který vzdycháme a hekáme a ze který se nám dělá příjemný mdlo, je vzpomínka na nějakou ztracenou blaženost, kterou jsme podle všeho zažili v matčině lůně a kterou poznáme (přestože si to nechceme v žádným případě připustit) až zase při příchodu smrt. Ale kdo by chtěl umírat?"


 photo 8_zpsxgkllimn.png
Tolikrát věrný být a tolikrát být zrádce,
tolikrát sbohem dát a znovu přijít zpět,
tolikrát proklínat a zase odpouštět,
tolikrát utíkat a tolikrát se vracet,

tolikrát vycházet a hned se skrývat zase,
hned v porobu se dát a pak ji odpouštět,
vyznání na rtech mít a zas je vyvracet,
toť jisté znaky jsou, že podlehli jsme lásce.


 photo 2_zpst78ipbfu.png
"Prostý a jasný. Ale co je to prostý a jasný? Je to všechno v tom, aby byl člověk takový, jaký je, nestyděl se chtít to, co chce, a toužit po tom, po čem touží. Lidé bývají otroky předpisů. Někdo jim řekl, že mají být takoví a takoví, a oni se snaží takovými být a do smrti se ani sami o sobě nedovědí, kdo byli a kdo jsou. Nejsou pak nikým a ničím, jednají podvojně, nejasně, zmateně. Člověk především musí mít odvahu být sám sebou."

 photo 9_zpsiyldtes8.png
"Chápu, že tihle snílkové vzbuzují dneska smích. Vidím, že dorůstající generace si myslí, že květinové děti byly parta huličů marjány, kteří jenom hráli na kytaru, předčítali vlastní básně a náhodně šoustali každý s každým. Vidím, že pořadatelé woodstockého festivalu dnes poskytují v kravatách rozhovory a mluví s náznakem úsměvu o tehdejších myšlenkách, které jim teď očividně připadají velice naivní. Jenže nevidím nic jiného než to, že svět by byl bez těch myšlenek, které tahle generace reprezentovala, úplně jiný. Hesla jako mír a láska jsou dnes možná klišé, ale my, kteří jsme tehdy vyrůstali, jsme je mysleli vážně. Celou svou duší."

 photo 10_zpsz3bteqlj.png
"Venku si ho rozbalili a zkoušeli ho překousnout napůl, ale cukr byl jako sklo. Příliš tvrdý dokonce i na Rudyho zvířecí tesáky. Tak ho museli lízat na střídačku, dokud vydrželo. Deset líznutí pro Rudyho, deset pro Liesel. Tam a zpátky.
"Tohle," prohlásil v jednu chvíli Rudy a odkryl v úsměvu lízátkové zuby, "to je dobrej život," a Liesel neměla proč nesouhlasit. Když skončili, měli oba pusy vyvedené v přehnané červeni, a jak šli domů, navzájem se nabádali, aby měli oči na šťopkách, kdyby třeba našli další peníz.
Samozřejmě, že nenašli nic. Něco takového se ve stejném roce nikomu nepoštěstí, natož během jediného odpoledne.
Ale když šli s červeným jazykem a zuby po Himmelstrasse, stejně šťastně prohledávali zem.
Byl to skvělý den, a nacistické Německo bylo nádherné místo."

 photo 11_zpsbii1qvnn.png
"Když přišel na místo, které si předem vybral, zarazil železnou tyč do země. Udělal tak vždycky dolík, vložil do něj žalud a potom zahrnul důlek hlínou. Sázel duby. Zeptal jsem se ho, jestli mu ten pozemek patří. Řekl, že ne. Ptal jsem se, zda ví, komu patří. Ale nevěděl. Předpokládal, že je to obecní pozemek nebo že možná patří lidem, kteří o něj nestojí. Nestaral se o to, aby poznal majitele. Pečlivě vysázel svých sto žaludů."

 photo 12_zpsnnlwc3f7.png
„Každé město má svou vlastní sbírku životů a budov a má svoji osobnost. Takže, když má město svoji osobnost, možná má i duši. Možná, že sní. Nebojím se měst, která spí, roztažených v bezvědomí kolem svých řek a ústí jako kočky v měsíčním světle. Spící města jsou krotká a neškodná. Čeho se bojím…je, že jednoho dne se města probudí. Toho dne města povstanou...“

 photo 1_zpsuseklkmv.png
"A až se naposledy nadechneš, pochopíš, že tvůj život byl pouhou kapkou v nekonečném oceánu! Co je však takový oceán jiného než spousta kapek?"

 photo 13_zpss5vrndcq.png
"Měl jsem jednu zásadu: ,,Vemte mi ženskou, ale mé auto nechte na pokoji."
Nikdy bych nezabil chlapa, který mi přebral ženskou, ale byl bych schopen zabít toho, kdo mi ukradl auto."

 photo 14_zpsepf7d3id.png
Manon je můj osud, Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu...

Četli jste některou z uvedených knih? A kam vůbec chodíte pro inspiraci na četbu vy? :)